Renata Drössler

Renata Drössler ořez

Zpěvačka, moderátorka festivalu

Renata Drössler patří mezi stále jasněji zářící stálice českého šansonu. Její zralý a procítěný projev hypnotizuje publikum. Její elektrizující projev je nádherným snoubením jejího zpěvu, porozumění textu a divadelnosti, které získala nejen díky absolutoriu na pražské DAMU, ale i třem dekádám na těch prknech, která prý znamenají svět. Pražskému publiku se poprvé představila v první polovině devadesátých let v divadle Semafor, kde převzala repertoár po Haně Hegerové.

Renata Drössler je pravá šansonová Diva. Má za sebou více než 1000 repríz v ikonickém Draculovi, zářila také ve slavném muzikálu Antoinetta, královna Francie. Více než 20 let ztvárňuje postavu Marlene Dietrich v divadelní hře Edith a Marlene. Mimo toho má za sebou takřka 1000 vlastních koncertů a vystoupení. Celkově ji tak živě vidělo více než milion diváků. Vydala 4 CD, připravuje se páté, živé, které je výhradně tvořeno oblíbenými autorskými písněmi, které se tak líbí návštěvníkům jejích koncertů.

Zpívá v neuvěřitelných deseti jazycích a ve všech dokáže jít na jádro věci. Říká, že jak umělecky a životně vyzrává, tak cítí, jaké nové interpretační možnosti se jí objevují. Je považována za autorku bonmotu, že „…šanson je muzikál ve třech minutách...“, ona se však k autorství nehlásí, ale s výrokem souhlasí.

Jaká jí dávají čeští novináři přízviska? Prvně to byl „černý motýl českého šansonu“, potom se objevilo „česká Marlene Dietrich", či „nová Hana Hegerová". A nyní se nejčastějí objevuje „úřadující první dáma českého šansonu“.

Říká, že jsou zpěváci, kteří raději vystupují s celou kapelou a funguje jim to. Ale tu kapelu potřebují jako oblek. Jen s pianem by byli nazí. Jí to nevadí, může být nahá. Oblek nepotřebuje. Jde až na dřeň a garantujeme vám, že vás to srovná se zemí. Život je o emocích.


Rozhovor s Renatou Drössler:

Kdo Vás osobně v životě nejvíce inspiroval? V životě mě nejvíc inspirovaly moje komplexy a nedostatky. Vždycky jsem slýchala, že jsem příliš vysoká, příliš hubená, mám malá prsa a že je nesmysl abych někdy něco se zpíváním dokázala, protože kdo kdy slyšel o zpěvačce z Třince??? Paradoxně jsem se tak stala první v řadě úspěšných třineckých „hudebních“ rodáků. Z lidí mě nejvíc inspirovali Jiří Suchý, Jiří Žáček a divadelní režižér Josef Czernecki.

Proč je nutné pracovat na svém osobním rozvoji?  Aby se člověk nenechal ukolébat tím, že je výborný a úžasný. Když člověk na sobě dělá, tak si víc rozumí, může pracovat se svými nedostatky, nezakrní v sebestřednosti. A také pomaleji stárne.

Máte vlastní zkušenost se slaďováním práce a rodiny? Ano mám. Je jasné, že nejde dělat obě věci na sto procent. Vždy je jedno na úkor druhého. Proto jsem vysadila kariéru na celou dekádu a starala se o rodinu. Teď se opět mohu věnovat své práci na plný plyn.

Co byste přála ženám, aby si z festivalu VŠEM ŽENÁM odnesly? Aby získaly inspiraci, doplnily energii a posílily svou víru.

Jaké je Vaše osobní motto?  Lépe s moudrým ztratit, než s hlupákem získat.

Partneři

 
Partneři 2019 VŽ